Soutěživost není vrozená. Je to dovednost.
Tahle věc lidi neustále podceňují. Myslet si, že junioři se prostě narodí s tím, aby chtěli vyhrávat – je to naivní přístup. Pravda? Soutěživost se buduje. Trénuje. Kultivuje v každém tréninku, v každém zápase, někdy i v každém servisu.
Podívejte se na rozdíl mezi dítětem, které jen tak přihrávku odjezdí, a tím, které v každém míčku vidí zápas. To není náhoda. To je systém.
Začněte tím, že vytvoříte prostředí, kde se chce vyhrávat
Environment je vše. Když junior trénuje sám proti zdi a nikdo se necítí ohrožen, nic se neděje. Ale když je tam druhý hráč, konkurence, bodování – náhle se všechno změní.
Na teniszeny.com najdete spoustu nápadů na tréninky, ale pojďme být konkrétní. Organizujte zápasy mezi juniory. Pořádejte mini turnaje. Udělte jim body. Dejte jim na to náhled. Soutěž prochází všude. Když vidí, že mohou být první, druhý, poslední – jejich hra se změní.
Malé výzvy mají obrovskou sílu
Víte, co funguje? Když říkáte juniorovi: „Musíš vyhrát tenhle game, nebo půjdeš běhat.“ Ne jako trest. Jako výzva.
Nebo lépe – když hraje proti sobě, kolik her za sebou zvládne vyhrát. Pět her? Deset? Když má cíl a vidí pokrok, soutěživost se vzedme sama od sebe. Nezůstane v nich spálená, ale živá.
Psychologický trik: Hra o něco
Staří trenéři věděli. Když si junior zahraje „o něco“, například o volný den, o extra hodinu na síti, o zmrzlinu – náhle je to úplně jiné. Ne proto, že zmrzlina existuje. Ale proto, že hraje o cíl.
Tady je ale háček. Nesmí to být trest za prohru. Musí to být prostě pravidlo hry. Jasné. Férové. Bez sentimentu.
Rozvinutí odolnosti přichází po porážce
Největší hráči nejsou ti, co vyhrávají každý zápas. Jsou to ti, co prohrají, vstane a hned se vrátí. To je soutěživost.
Když junior prohraje, nemluv s ním o emocích. Mluv s ním o tom, co udělal špatně. Kdy. Jak to příště změnil. Dej mu hned šanci na revanš. Malou. Ale dej. Chce-li být soutěživý, potřebuje vědět, že porážka není konec. Je to informace.
Modelování chování od trenéra
Tady je finální kus skládanky. Junioři nehrají soutěživě, když vidí, že jsi lhostejný. Když pozorují trenéra, který se chce vyhrát – v každém tréninkovém zápase, v každé chvíli – začínají to kopírovat přirozeně.
Buď osobou, kterou chceš vidět na kurtu. Pak už jen čekej, až ji vidíš v nich.